MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


12. DEN, 1. 3. 2001, ČTVRTEK - MT. KOSCIUSZKO

Dneska nás čeká zdolání Mt. Kosciuszka, 2.228 m.n.m vysoké nejvyšší hory Austrálie. Obloha je jako vymetená, svítí sluníčko, vyrážíme tedy nalehko. Autem dojíždíme až na Charlotte's Pass (1.780 m.n.m.). Nese jméno Charlotty Adamsové, která v roce 1881 jako první Evropanka zdolala vrchol Mt. Kosciuszka. V 11:00 se vydáváme na cestu. Zkoušíme uhodnout, který z těch vrcholů před námi je nejvyšší, který by mohl být on. Nahoru vede pohodová cesta, 10,5 km dlouhá. Přecházíme horské louky se spoustou eukalyptů, ve výšce asi 2.000 m.n.m. ještě jako potok velikou Snowy River, která dala jméno celým horám. Jediná horská chata, jinak spíš útulna, je Seaman's Hut ve výšce 2.030 m.n.m. Na Rawson's Pass se k nám připojuje "dálnice" od horní stanice lanovky z Thredba. Na vrchol je to vzdušnou čarou už jenom kousek, takových 200 až 300 metrů, my musíme ale celou horu obkroužit, tak nám to ještě chvíli trvá. Jdeme po ocelových roštech a s trochou nadsázky se dá říct, že by nahoru vyjeli i vozíčkáři. Potkáváme skupinu místní mládeže v čepicích, rukavicích a péřovkách - vypadají trochu komicky proti nám, kteří jdeme jenom v kraťasech a tričku. Na vrcholu jsme v 13:30, fotíme se pro nezbytné vrcholové foto, Mirka točí kamerou okolí. Ještě dáváme malý gábl a vydáváme se stejnou cestou zase dolů, zpátky k autu na Charlotte's Pass. Trvá nám to jenom o 15 minut méně, než cesta nahoru. U auta se ještě jednou kocháme pohledem na nejvyšší horu Austrálie, teď už víme, která to je.

Protože se musíme dneska ještě o nějaký ten kilometr posunout, vyrážíme zpátky na Jindabyne a Coomu. Po cestě opět míjíme výběrčí budku do národního parku, ta je však opravdu jen pro směr nahoru, 15 dolarů je tak definitivně ušetřeno. Z Coomy míříme na Bombalu a hledáme nějaký flek na nocleh. Je to dost náročné, ale po několika marných pokusech jsme uspěli na jedné prašné cestě u lesa. Po klasické večeři, dneska máme Heinzovy špagety, s Pavlem pozorujeme noční oblohu s Jižním Křížem. Najednou zjišťujeme, že s Měsícem není něco v pořádku. Včera jsme totiž říkali, že dneska bude úplněk, ale Měsíce naopak ubylo. No jo, tak na jižní polokouli jde i Měsíc obráceně. "D" nedorůstá, ale "deleting" a "C" necouvá, ale "coming", jak jsme si to pojmenovali. Velký Vůz vidět není a Orion je vzhůru nohama. A pak jdeme spát.

Ž 247 km      € já